Všichni používáme denně peníze. Ale zamysleli jste se, co to vlastně peníze jsou? A co naopak nejsou? Náš systém školního vzdělávání nám poskytuje základní orientaci v mnoha oborech. V matematice, fyzice, přírodopisu, atd. Mnoho z nich po opuštění školních lavic již nikdy nepoužijeme. Při tom základní definici co jsou peníze se učí jen na ekonomických školách. Naprostá většina lidí peníze používá a nepřemýšlí o nich. A to se může v životě nevyplatit. Proto i my chceme přispět k vylepšení alespoň té nejzákladnější orientace.

Zlato a stříbro jsou používané jako peníze dlouhé tisíce let. V původní formě byla měřítkem hodnoty jejich váha a čistota. Čistotou míníme procentuální obsah zlata či stříbra v kovu. Obsah kovu se zjišťoval různě. Opravdu spolehlivou metodu navrhl matematik a fyzik Archimedes (287 př. n. l. až 212 př. n. l. ). Před jeho objevem i po něm ale při odhadu čistoty kovu byla důležitá důvěra. Proto lidé začali na „důvěryhodné“ stříbro a zlato dělat značky. Postupně tak vznikly mince, tedy označené kousky zlata či stříbra, kde označení prokazovalo váhu a čistotu kovu.

Ne všechny peníze byly zlaté a stříbrné. Drobnější mince byly většinou z méně vzácných kovů. A postupem času vznikly také papírové peníze, které původně vyjadřovaly hodnotu zlata nebo stříbra uloženého u důvěryhodné osoby nebo instituce (např. templářských rytířů). Funkce zlata a stříbra v penězích v novodobých dějinách postupně ustupovala a peníze jsou čím dál tím více vyjádřením důvěry v jejich vydavatele. Spojení peněz se zlatem a stříbrem pro všechny hlavní světové měny fakticky skončilo v roce 1971, poté co USA zrušily krytí amerického dolaru zlatem.


Od té doby nejsou peníze kryté žádnou fyzickou hodnotou. Jejich hodnota je závislá na míře důvěry. My, uživatelé peněz, věříme, že za své peníze si budeme moci nakoupit příslušnou protihodnotu. Tedy za 50 Kč třeba 20 rohlíků, u kterých prodejce uvedl cenu 2,5 Kč za jeden. Může se nám ale stát, že jednoho dne přijdeme do pekařství a tam bude nová cena nikoli 3 Kč za rohlík. Takže za svoji padesátikorunu nezískáme již 20 rohlíků, ale jen 16 (a 2 Kč dostaneme zpět). Nemusíme rohlíky koupit, můžeme jít do jiného pekařství. Pokud tam zůstala cena nezměněna.

Nárůst cen za stejné zboží, neboli inflaci, můžeme sledovat průběžně. Většinou si ji ale uvědomíme až po čase, protože se ceny mění pomalu. My jsme si za svého mládí kupovali u stánku telecí párek s hořčicí (obvykle poněkud rozředěnou) a chlebem za 5 Kčs. Dnes stojí takový párek (ale spíše klobása) mnohonásobně více.

Proto bychom současné „peníze“ (koruny, dolary, eura, …) měli spíše nazývat „měnou“. Pravé peníze, jak je např. definují učebnice na vysokých školách, mají dlouhodobě uchovávat hodnotu. A to peníze nepodložené fyzickou hodnotou neuchovávají. Je možné použít k nákupu zboží, tedy směně, ale nikoli si je uložit na stáří. A pokud je na stáří uložíme, při jejich vyzvednutí po mnoha letech zjistíme, že za ně dostaneme koupit mnohem méně než v době, kdy jsme je ukládali.

Chytří lidé se proto snaží peníze chytře investovat. To ale není snadné a mnohé investice se nemusí vyplatit. Jednu z možností je za „měnu“ kupovat pravé peníze, tedy zlato a stříbro. Zlato stříbro mohou krátkodobě ztrácet cenu (např. nyní jsou mnohem levnější než byly v roce 2011), ale dlouhodobě svoji hodnotu uchovaji.