Popis
* Zlatá íránská mince – Mohammad Reza Pahlaví Vzácné ! *
Vyjímečná zachovalost, certifikováno prestižní celosvětově uznávanou numismatickou společností NGC – extra vysoké hodnocení stavu a kvality této mince – MS 65 ! !
nádherný stav do sbírky viz foto
.
Materiál: Zlato 900 Hmotnost: 8,136 g Průměr: 22,5 mm
Katalogy svět. mincí: Km 1200, Fr.101
. . . . . . . . . .
Muhammad Rezá Šáh Pahlaví Árjamehr, Dr. H. C. (26. října 1919 – 27. července 1980) byl íránský šáh z dynastie Pahlaví a zároveň poslední monarcha na perském pavím trůně.
VLÁDA : V prvních letech na trůně si Muhammad Reza získal značnou oběť obyvatelům, především díky důslednému postoji vůči Sovětům (na základě sympatizantů se snažili odtrhnout od Íránu Perský Ázerbajdžan) a také ovlivnit úspěšné potlačení kurdských separatistů, kteří vyhlásili na severozápadě vlastní Stat. Šáh kdy na rozdíl od otce vystupuje pomocí smírně směrem k duchovenstvu, zmírnil příklad nařízení, který ženám zakazovalo nosit šátek, třeba sám byl orientován prozápadně. Snahy otevřít zemi cizí vlivy vedly k podpoře národního hnutí a nástupu vlády Muhammada Mosaddeka v roce 1951. Britské hájící zájmy své společnosti však žádají o spolupráci americkou CIA, s jejímž pomocí byl předsedou vlády v roce 1953 svržen a šen mohl znovu vrátit k moci. Muhammad Rezá v několika letech úzkosti politicky a ekonomicky spolupracoval s USA, od kterých nakupoval zejména technologie včetně zbraní. Udržuje však dobré vztahy s Československem a dalšími státy komunistického bloku. Ve vnitřní politice vládne tvrdou rukou za pomoci obávané tajné policie SAVAK. Podle organizace Amnesty International věznil v roce 1978 Pahlavího režim asi 2200 politických odpůrců.
Politika Muhammada Rezy Pahlavího : Pro šáhovu hospodářskou a sociální politiku se obvykle užívají termíny „bílá revoluce“ – podle 12 bodového programu, který Íránci schválili v referendu 26. ledna 1963. Jeho důležité prvky byly zaměřeny na pachtovní systém a rozdělení velkostatkářské půdy, prodej státních podniků družstvům a soukromým podnikatelům, podíl dělníků na zisku jejich firem, obecné volební právo pro ženy a boj s analfabetismem. Šáhovým úmyslem bylo přeměnit Írán ve velmoc a to znamenalo nejprve vybudovat průmysl. Přes korupční prostředí a autokratický styl vlády nebyly použity k přeměně země na moderní stát – investice z centra sloužily jen k obohacení elity. Většinou Íránců žila dále v chudých poměrech na venkově nebo v předměstských slumech a světský styl režimu zase pobuřoval duchovenstvo, lpící na muslimských tradicích. K tomu i některé neuvážené kroky vlády, např. zavedení nového kalendáře, kde počáteční datem letopočtu není hidžra, ale narození starověkého perského krále Kýra II. nebo grandiózní a nákladné dvouaparchie. Přes snahy se šáhovi a jeho poradcům nepodařilo získat pro bílou revoluci veřejné mínění. V průběhu doby stále více rostla vnitřní opozice proti režimu, zvýrazňovaly jeho nedemokratické rysy a po roce 1976 mu začalo dávat nejevo odstup i americká administrativa, díky prezidentovi Carterovi. V závěru roku 1978 vypukly v celé zemi rozsáhlé demonstrace, které se vláda snažila násilím potlačit. Ale ani dosazení vojenského kabinetu generála Gholáma Rezy Azharího nemohlo již starý režim zachránit. Dne 16. ledna 1979 odešel Muhammad Rezá ze země a čtrnáct dní poté se vrátil z exilu Chomejní, příští vůdce teokratické islámské republiky. Těžce nemocný šáh zamířil po svém svržení přes Egypt, Maroko, Bahamy a Mexiko do Spojených států, kde si léčil rakovinu. Později se usadil v Egyptě, kde již 27. července 1980 zemřel. Egyptský prezident Anvar as-Sádát mu vzdal poslední hold a zorganizoval státní pohřeb. Pohřben byl v mešitě Al Rifai v Káhiře
Na konci srpna 1977 navštívil panovnický pár Československo (Prahu a Bratislavu) a při té příležitosti šáh obdržel Řád Bílého lva a čestný doktorát Karlovy univerzity.
.
.
.
