V pátek zveřejnila ECB výsledky tzv. zátěžových testů 51 velkých evropských bank. Testy dalších 56 bank pod dohledem EBA (bankovní dohled) zveřejněny nebyly. Testy spočívaly v tom, že ekonomové připravily „černé“ scénáře vývoje ekonomiky a „namodelovaly“ jak by se při jejich realizaci vyvíjela kapitálová přiměřenost bank. Zjednodušeně řečeno, jak velký by byl podíl „vlastních“ peněz vůči „půjčeným“ (úplně přesně se jednalo o tzv. transitional CET1 capital ratio). Podle testů by banka po „průchodu“ modelem neměla mít v roce 2018 méně než 4,5%.

Výsledky a komentáře

Podle zveřejněných výsledků dopadla nejhůře dle očekávání italská Banka Monte dei Pashi, o které jsme psali minule. Přikládáme tabulku zveřejněnou na serveru ihned.cz se seznamem nejhorších 12 bank.

banky_kapital_2016_srpen

K výsledkům se vyrojila celá řada komentářů. Z pohledu ekonomiky ČR je nepříznivé, že v uvedeném seznamu jsou rakouské a německé banky a také francouzská Societe Generale, tedy mateřské společnosti prakticky celého českého bankovního sektoru.

A také se objevila celá řada otázek a pochybností. Převládajícím názorem je, že testy byly připraveny tak, aby dopadly dobře. Důvody? Samotné testy nezahrnovaly např. řecké a portugalské banky, jejichž situace je považována mezi evropskými bankami za nejhorší. Scénáře nepočítají (nebo počítají velmi málo) s mnohými reálnými riziky jako jsou negativní úrokové sazby, brexit, připravovaná bankovní regulace požadující navýšení kapitálu.

Takže špatně vlastně dopadly jen dvě banky a navíc hodinu před vydáním výsledků schválila ECB pomoc nejhorší bance Monte dei Paschi. Např. Deutschebank o jejíž existenčních problémech jsme psali minule dopadla lépe než v toce 2014!

Celé bankovnictví je problém

My k výše udávaným pochybnostem přidáváme náš názor, že špatně je celý princip současného bankovnictví a v případě potíží dopadnou špatně všechny banky. Proč si to myslíme? Důvody jsou dva.

Prvním je, že tzv. kvalitní vlastní zdroje jsou kvalitní jen za nějakých předpokladů. Ještě v roce 2008 byly řecké dluhopisy (i všechny jiné evropské vládní dluhopisy) hodnoceny jako majetek s nulovým rizikem ztráty!

Druhým a ještě významnějším důvodem je, že v případě problémů nemůže 8% vlastního kapitálu stačit! A 8% je současná regulací stanovená minimální hranice. Vlastní kapitál zjednodušeně řečeno znamená, že banka „ze svého“ pokryje ztráty. Takže pokud ztratí více než 8%, tak to musí zaplatit klienti nebo stát. A minule jsem psali, že např. ohrožená Deutschebank „drží pozice“ ve výši pětinásobku HDP celé eurozóny! Ostatně, podívejte se na tabulku převzatou ze serveru FT.com s přehledem „špatných“ úvěrů v rozvahách bank podle států.

banky_kapital_2016_srpen

Tzv. „non performing loans“ jsou úvěry, kde mají dlužníci problémy se splácením po dobu delší než je 90 dnů. Je vidět, že banky mají hodně špatných úvěrů. A to tato tabulka vyjadřuje současnou situaci. Pokud byly ty testovací „černé scénáře“ opravdu černé, tak si banky jistě pohorší. A i bez nich se podíl špatných úvěrů zvyšuje u italských a portugalských bank.

Na závěr zopakujme náš názor. Současný finanční a bankovní systém je závislý na sypání dalších peněz ze strany centrálních bank. To vylepšuje a zkresluje všechny výsledky. Můžete mít jakkoli vysoký dluh, pokud máte dostatečně vysoké obraty. Tím totiž dluh posouváte. Takže se nesmí zastavit koloběh peněz. Jakmile se zastaví, tak problémy vyjdou najevo a celý systém se zhrotí. A bude úplně jedno, zda má banka 4,5% nebo 7% vlastního kapitálu.

Před časem se jednoho bankéře ptali, co si o tomto systému myslí, jakožto člověk, který řídí banku. Odpověděl úslovím: „dokud muzika hraje, musíte tančit“. Tedy ví, že se blíží průšvih, ale stále se chová jako by nic. Dokud přitékají peníze, tak banka funguje. Pravděpodobně má své peníze investovány i do věcných hodnot jako jsou pozemky, nemovitosti či zlato.